Operace Overlord

Operace Overlord
konflikt: Západní fronta
Plavidla LCT s balony při vykládání zásob na pláž pro průlom v Normandii
Trvání	6. června – 30. srpna 1944
Místo	severní Francie
Souřadnice	49°20′ s. š., 0°34′ z. d.
Výsledek	vítězství Spojenců
Strany
Spojenci USA Spojené království Spojené království Kanada Francie Polsko[1] Austrálie Austrálie Nový Zéland Nový Zéland[2] Belgie[3] Československo[4] Řecko[5] Lucembursko[6] Nizozemsko[3] Norsko[1] Osa Německá říše Německá říše Italská sociální republika Italská sociální republika
Velitelé
Dwight D. Eisenhower (vrchní velitel) Arthur Tedder (Zástupce nejvyššího velitele) Bernard Montgomery (Vrchní velitel pozemních sil) Trafford Leigh-Mallory (Vrchní velitel vzdušných sil) Bertram Ramsay (Námořní vrchní velitel) Adolf Hitler (Vůdce) Gerd von Rundstedt (OB West) Erwin Rommel (Skupina armád B)
Síla
1 452 000 vojáků (k 25. 7.) 2 052 299 (koncem srpna)[7] 380 000 vojáků (k 23. 7.)[8] ~640 000 vojáků celkem[9] 2 200[10] – 2 500 tanků a útočných děl[11][12]
Ztráty
226 386 ztrát[13] 4 101 letadel[13] ~4,000 tanků[14] 288 695[15] až 530 000[16] ztrát 2 127 letadel [17] 1 500[18] až 2 400 tanků a útočných děl[11]
Civilní oběti: 11 000–19 000 bombardování před invazí[19] 13 632–19 890 mrtvých během invaze[20] Celkem: 25 000–39 000 mrtvých
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Operace Overlord bylo kódové označení bitvy o Normandii, spojenecké operace, která zahájila úspěšnou invazi na Německem okupovaná území západní Evropy za druhé světové války. Operace byla zahájena 6. června 1944 vyloděním v Normandii. Obojživelnému útoku s více než 5 000 plavidly předcházel letecký útok o síle 1200 letadel. 6. června překročilo Lamanšský průliv téměř 160 000 vojáků a do konce srpna už byly ve Francii více než dva miliony spojeneckých vojáků.

Rozhodnutí provést invazi přes průliv v roce 1944 bylo přijato na konferenci ve Washingtonu v květnu 1943. Velitelem Vrchního velitelství spojeneckých expedičních sil byl jmenován generál Dwight D. Eisenhower a generál Bernard Montgomery byl jmenován velitelem 21. skupiny armád, která zahrnovala všechny pozemní síly zapojené do invaze. Jako místo invaze bylo vybráno pobřeží Normandie v severozápadní Francii, kde měli Američané přistát v sektorech s kódovým označením Utah a Omaha, britské jednotky v sektorech Sword a Gold a Kanaďané v Juno. Ke splnění podmínek očekávaných na předmostí Normandie byla vyvinuta speciální technologie, včetně dvou umělých přístavů zvaných Mulberry harbours a řadu specializovaných tanků přezdívaných Hobart's Funnies. V měsících před invazí provedli spojenci operaci Bodyguard, podstatné vojenské klamání nepřítele, kdy pomocí elektronických a vizuálních dezinformací uvedli Němce v omyl, pokud šlo o datum a místo hlavních sil vylodění. Adolf Hitler svěřil německému polnímu maršálovi Erwinu Rommelovi odpovědnost za vývoj opevnění Atlantický val v očekávaném místě invaze.

Spojencům se nepodařilo dosáhnout svých cílů první den, ale získali oporu, kterou postupně rozšiřovali, když 26. června dobyli přístav Cherbourg a 21. července město Caen. Neúspěšný protiútok německých sil 8. srpna způsobil, že bylo 50 000 vojáků 7. armády uvězněno ve Falaiské kapse. Spojenci zahájili 15. srpna druhou invazi ze Středozemního moře v jižní Francii s krycím názvem operace Dragoon a 25. srpna následovalo osvobození Paříže. Německé síly 30. srpna 1944 ustoupily na východ přes Seinu, čímž operace Overlord skončila.